Nevím jestli jsem jen špatně hledal,ale nenašel jsem téměř nic o kabelech (vodičích) které používáte. Tak pls nějaké info rady tipy odkazy o půřezech,materiálech,jestli se nějak počítá min. průřez vodiče k proudům které tam potečou a td.. Díky
Kabely se používají se silikonovou izolací, která vydrží vysoké teploty a je mechanicky dostatečně odolná. Měly by být co nejohebnější a tedy spletené z velkého množství tenkých měděných drátků - obecně: čím jich je víc, tím kvalitnější je to kabel. Používají se průřezy 1 mm2, 1.5 mm2, 2.5 mm2, 4 mm2 a výjimečně 6 mm2 ( ten už má natolik velký průměr, že se s ním těžko manipuluje ). Obecně by měl mít kabel takový průřez, aby jedním mm2 protékalo 10A trvale. To se děje málokdy, většinou proudy hodně kolísají a tak stačí i tenčí kabely - dá se orientovat podle regulátorů, kde se většinou používají tak silné kabely, které odpovídají dovolenému průtoku proudu regulátorem - tzn. většinou 1.5 mm2 ( do cca 20A ) 2.5 mm2 ( tak do 50A ) a nebo 4 mm2 ( na větší proudy ).
Velmi důležitý je výběr kvalitních konektorů - nejlepší jsou MP-jet, ale také nejdražší. Často vyhoví i čínské ( je jich velké množství ), ale tam je třeba počítat s tím, že jejich pozlacená vrstva je velice tenká a brzo se odře a pak už konektor není tak spolehlivý a měl by se časem vyměnit. Tady je těžké radit - konektorů je velké množství a co uživatel - to vlastní zkušenosti.
Borik píše:Kabely se používají se silikonovou izolací, která vydrží vysoké teploty a je mechanicky dostatečně odolná. Měly by být co nejohebnější a tedy spletené z velkého množství tenkých měděných drátků - obecně: čím jich je víc, tím kvalitnější je to kabel. Používají se průřezy 1 mm2, 1.5 mm2, 2.5 mm2, 4 mm2 a výjimečně 6 mm2 ( ten už má natolik velký průměr, že se s ním těžko manipuluje ). Obecně by měl mít kabel takový průřez, aby jedním mm2 protékalo 10A trvale. To se děje málokdy, většinou proudy hodně kolísají a tak stačí i tenčí kabely - dá se orientovat podle regulátorů, kde se většinou používají tak silné kabely, které odpovídají dovolenému průtoku proudu regulátorem - tzn. většinou 1.5 mm2 ( do cca 20A ) 2.5 mm2 ( tak do 50A ) a nebo 4 mm2 ( na větší proudy ). Velmi důležitý je výběr kvalitních konektorů - nejlepší jsou MP-jet, ale také nejdražší. Často vyhoví i čínské ( je jich velké množství ), ale tam je třeba počítat s tím, že jejich pozlacená vrstva je velice tenká a brzo se odře a pak už konektor není tak spolehlivý a měl by se časem vyměnit. Tady je těžké radit - konektorů je velké množství a co uživatel - to vlastní zkušenosti.
přesně tak - stačí si takový nekvalitní konektor podržet v ruce a hned je jasné, že energie z baterek se ztrácí v teple právě na tom přechodovém odporu u konektoru.
Asi nejhorším případem špatných konektorů a hlavně přechodových odporů jsou plastové kostřičky na tužkové baterie - na té kostřičce bývá díky špatnému kontaktu pokles napětí klidně i 0.2V na jeden článek a to je už pořádný pokles. Nejhorší na tom je to, že ten úbytek napětí kolísá a když si uvědomíme, že automatika nabíječky ( delta peak ) vypíná baterky při poklesu napětí kolem 0.02V/čl ( u NiCd, případně cca 0.005 V u NiMh ), pak je jasné, že takové výkyvy napětí tu nabíječku dokonale zblbnou a výsledkem je pak náhodné ukončení nabíjení ( v tom lepším případě ) a častěji bohužel přebíjení článků, kdy baterky jsou velmi horké a to jim pořádně ubírá na životnosti.
Viděl jsem i případy, kdy "modelář" používal tu kostřičku s baterkama pro napájení přijímače v letadle .... prostě hrůza. :roll:
Pohádky se sice dobře poslouchaj, ale jak praví klasik, jsou dětem nebezpečnější, než alkohol, nebo zápalky. Takže zpátky k fyzice.
V přechodovém odporu konektoru se neztratí 25% kapacity baterky, to už dávno shořel. Nějaký zlomek v teple možná, ale relativně zanedbatelný. Špatnej konektor snižuje výkon a ne kapacitu baterky. Pokud klesá využitelná kapacita, tak proto, že přechodový odpor při rostoucím odběru ovlivňuje efektivní napětí. Prostě při ztrátě půj voltu na konektorech jen vypne LiPostop o dost dřív a zbytek nedočerpá.
Ještě mnohem markantnější je ten efekt naopak při nabíjení na inteligentních nabíječkách, a to opět obzvláště u LiPol. Většina nabíječek s balancéry totiž sice měří a srovnává napětí jednotlivých článků, ale paradoxně vypíná podle celkového součtu napětí na silových kabelech, které je, na rozdíl od servisního konektoru, právě při relativně velkém nabíjecím proudu podstatně ovlivněno přechodovými odpory. Stane se tak poměrně snadno, že automatika přeruší nabíjení při 8,4V u 2S, zatímco monitor ukazuje skutečné napětí článků i třeba jen 3,7+3,7V, což znamená faktické přerušení nabíjení někde ve fázi nominálního napětí článku. To může, vzhledem k plochosti výkonové křivky u LiPolek klidně znamenat třeba 75% dodané kapacity. Třeba u starších konektorů Tamiya je to cekem běžnej stav. Dá se to lehce ověřit třeba nastavením nízkého nabíjecího proudu, kdy se přechodový odpor neprojeví tak markantně a chyba logiky není tak velká.
U nabíjení článků typu Nixxx s technologií "delta peak" to zdaleka není tak kritické, protože automatika ukončuje měření nikoli podle celkového napětí sady, ale podle rozdílu nárůstu napětí mezi jednotlivými měřeními v průběhu cyklu.
Pohádky ... to jsem nepochopil, co je tím myšleno.
To, že díky špatným konektorům se ztratí až čtvrtina využitelné energie je docela reálná věc - včetně těch zhořených a zapečených konektorů. O Li-Polkách tady nepadlo ani slovo a že to nabíjení Ni-xx je s přechodovým odporem velmi problematické se dá velice snadno ukázat - to kolísání napětí je naopak velmi kritické, protože pokud nabíječka nepozná pokles napětí celé sady, tak delta peak nevypne nabíjení a nabíječka do baterky vesele pouští další energii, která se přeměňuje už jen v teplo - a to je to, co baterkám nejvíc škodí.