Tak by jsme mohli zase trochu pokročit, a přistoupit třeba k výrobě haupny. K tomu jsem si musel vyrobit odporovou pilu na řezání polystyrénu, abych si nezasvinil celou garáž pilinami z toho extruďáku. Normální nepoužívám, protože to je ještě horší. Podle šablony půdorysu jsem si vyřezal desky a slepil je na sebe, a lehce přebrousil. Vzadu jsem udělal díru pro přichycení k základové desce, na kterou jsem pomocí hranolů přišrouboval dvě šablony bokorysu haupny, abych mohl odříznout základní tvar.
Hned první řez se povedl, tak jsem posunul šablony o pár mm dolů, a odřízl jsem tenký plát, abych ho potom mohl použít na výrobu prolisu.
To je ten technický zázrak vědy na řezání polystyrénu.
Potom jsem vybrousil z toho plátku prolis na haupnu a přilepil ho.
Naznačil jsem základní řezy a zaříznul nožem. Po dobroušení z toho vyšlo toto.
Kopyto z polystyrénu jsem lehce zatáhl stěrkou na sádrokarton, a přebrousil.
Připravil jsem si krabičku na odlití sádrou.
Potom jsem vzal pastu na podlahu a natíral, leštil, natíral, leštil a natíral..... až jsem nabyl přesvědčení, že se to nesmí přilepit ke kopytu.
Zčásti odkryté jsem kopyto zalil co nejřidší sádrou.
Zašrouboval jsem krabici, a dolil zbytek sádrou, kterou jsem v rozích nahradil zbytky polystyrénu, abych ušetřil sádru, protože si nedovedete představit tu spotřebu.
Přikryl jsem to hadrem pro lepší odsátí vody, a zatížil.
Po chvíli jsem zjistil, že je ta sádra už tuhá, a dost teplá, jak rychle to tuhlo. Řekl jsem si, že to zkusím otočit a vytáhnout odlitek. Málem to dopadlo špatně, protože jak ta sádra byla teplá, tak ten odlitek tam vůbec neměl snahu držet, protože ta pasta teplem povolila, a málem mi ta forma vypadla na zem. Naštěstí jsem ji zachytil, a zabránil katastrofě, a tady je výsledek.
Po řádném vyschnutí formy jsem ji trochu stříknul plničem, přebrousil a opět pastou na podlahu natíral, leštil, natíral, leštil..... Potom jsem klasickým způsobem začal laminování do negativní formy skelnou tkaninou s laminovací pryskyřicí. Dopředu jsem si z laminátové desky zhotovil čelo, abych to řádně vyztužil, a nemusel tam cpát tolik vrstev tkaniny.
Po vytvrzení jsem haupnu vytáhnul z formy. Nešlo to tak lehce, jako sádrová forma, ale nenapadlo mě vyzkoušet to ohřát trochu horkovzdušnou pistolí, možná, že by to šlo lépe, a tady je opět výsledek.
Omýt, ostřihnout, lehce přebrousit a otestovat na podvozku.
Ta díra v čele haupny byla strašná, tak jsem začal s výrobou mřížky. Abych ji měl ve třídě 1 A, tak jsem si zhotovil šablonu, ve které jsem to letoval. Na těch svislých drátech jsem si v soustruhu udělal na míru zářezy, abych měl dodrženou rozteč drátů.
A pak už došlo na letování.
Zhotovit držáky a vložit do haupny, aby ta strašná díra nebyla tak strašně prázdná.
