Původně se ten posun o 2 mm nastavoval tak nějak divně, ale já jsem si na zadní stranu té spodní desky s odstupem 5 mm navařil dva plocháčky, do kterých jsem udělal závity M6 pro šrouby, kterými tu vzdálenost šteluji.

Zvednu si přední ohýbací desku, k ní vložím plech, který budu ohýbat, a zezadu rukou šroubama M6 dotlačím horní desku tak, aby se ho dotkla, aby se po ohnutí měl ten plech kam vejít. Když tam necháš větší mezeru, tak ohyb není tak ostrý. Pokud to tam nebylo, tak jsem měl třeba na jedné straně ostrý ohyb, a na druhé straně ohyb pozvolný, protože jsem tam měl daleko tu horní desku, a udržet se to nedalo. Takto to funguje perfektně.
Co to může stát se mě neptej, protože já jsem špatnej na toto odhadnutí, mě vždycky připadá všechno, že je to hned hotové, ale obvykle se mýlím! Největší problém jsem měl s tou horní deskou, protože ofrézovat napříč frézy se nevešla, tak jsme to dělali 45 frézou na délku stolu a stejně to nějak utíkalo... chce to brát čelem frézy, což se nám nepodařilo. Ale to je pro mě tak dávno, že si to přesně nemohu pamatovat. Já mám problém, abych si pamatoval, která ta paní je moje! Jinak jsem si zbytek dělal sám, ale není to bůhví co, protože když do toho dáš na celou délku železný plech 1,5 mm, tak se potí, a ta konstrukce je slabá. Já jsem potom všechny šroubované spoje zavařil, aby se to nehýbalo, ale podařilo se mi i ty panty ohnout... Už na tom dělám jenom drobné práce, zbytek si udělám na pořádných strojích v klempírně.