Býval takovým jakým jste ho znaly. Takovým jakého jste udělali, zformovali a do škatulky uložily, býval běžný první, pátý - desátý - stý.
Býval - až do toho dne, do dne kdy praskaly kosti, do dne kdy se svět měnil pod slzami pannen a přehlubokou bolestí jeho duše. Hoře těla trýzněného a pitvořeného, hrubou silou osudu tak nezvratně a ve vteřině, v mžiku zastavení drceného, přetavovalo se plamenem touhy a svobody. Vnitřní svobody, pocitu očistného a nového, neposkvrněného a z podstaty jeho bytí výsostného.
Však svoboda má i své temné stránky!
Probudil se temný stín ukrytý v jeho srdci! A s dravostí draka sobě vlastní Onen dral se ven. A tak z krve prolité povstal ten S NOVOU TVÁŘÍ... Ten, jež byl z titanu ukován, ten jehož kosti byly rozlámány a znovu srostly, ten jehož jizvy se zacelily, ten jehož skutečné Já se oprostilo od dobra a zla a ono Já samo se stalo jejich novou ekvivalentou.
Tak na svět přišel TITÁN...