Já bych spíš řekl, že zpátky ke kořenům a pak rychle zpátky do budoucnosti :D
Teď jsem se zasekl v období nečinnosti....
Ale zpátky k želvičce.
Už ani nevím kde, nejspíš na FB, nebo při sledování Matteovy angličtiny s luxusním italským přízvukem, jsem uviděl něco jako klasické šasi pro CC-01. I zahořel jsem touhou. Objednáno. Odesláno. Očekáváno. Když jsem viděl, že zásilka putuje z Marseille, tak jsem se zaradoval. Ovšem balíček vesele minul mé domovské městečko a doputoval do Lyonu. Pak se vrátil do Marseille. Pak odjel do Lyonu. Pak se vrátil do Marseille. Pak jsem si konečně všiml, že někdo špatně přepsal mou adrseu a nechal balíček doručit do obdoby naší zásilkovny. Jupí, ten den jsem to ani nemohl v práci vydržet (pracoval jsem z domu) a už v poledne pro něj vyrazil.
Rozbalil.
Polaskal.
A začal skládat.
A nastaly první problémy a pochopení, že tam, kde originál Tamyia CC-01 končí, Longheroni teprve začíná.
Servo je namontované naležato směrem dopředu, ovšem prostor pro něj je malý. Můj oblíbený Savox se tam nevešel, naštěstí stařičký Hitec je o cca 0,5 mm užší a pasoval tam.
Příčník pod motorem bránil správnému ložení motoru s převodovkou. S tímto problémem si naštěstí poradil Dremel.
Baterie je uchycená vpředu nad převodovkou, jenže to má za následek příliš mnoho váhy vpředu. V kombinaci s uchycením tlumičů v cca půlce ramen to vedlo k tomu, že předek byl pořád zatlučený na doraz.
Přední ramena mají úplně šílenou vůli.
Jejich systém řízení ani nejde namontovat.
Horní uchycení tlumičů je nutné trošku vypodložit, ať je je vůbec jak uchytit.
.
.
.
Bude to dlouhá cesta.....
Převodovka Longheroni.
Longheroni zepředu.
Longheroni zezadu.
A z boku...
A zepředu
