Jak napájet konektory

[Mirda]

Zkusím to tady trochu oživit - případně rozpoutat debatu co dělám špatně - a předám svoje zkušenosti s pájením konektorů.

Nechci psát, že je to návod. S nadsázkou se dá říct, že sám nevím co dělám kdysi jsem taky postupoval podle nějakého návodu a postupem času jsem určitě něco vynechal, změnil, vylepšil. Komentáře tedy uvítám a třeba to v budoucnu někomu pomůže.

K věci... Sepisuji to s konektory typu G4 (4 mm banánek), který se mi osvědčil a za roky používání s ním nemám problém. Pájení ale docela univerzální disciplína, takže ve finále je jedno jaký typ konektoru používáte vy.

Na začátek asi začnu terminologií.
Páječka - ta věc do zásuvky co je po chvilce hodně teplá
Pájka - materiál který tavíme, většinou cín (já používám Sn60Pb40 - tedy olovnatý cín)
bužírka - izolace kolem samotného vodivého kabelu

Co budeme potřebovat:
- páječku (trafo, mikro - je to fuk)
- pájku (cín)
- pájecí kapalinu nebo kalafunu
- konektory které budeme pájet
- štípačky na odštípnutí původního konektoru
- nožík na odstranění izolace z kabelu
- smršťovací bužírku a zapalovač

- hodí se i lampička, nějaký stojánek, líh a pak třeba pivko a seriál ať to rychleji utíká


1) Já začínám výrobou stojánku. Vzhledem k četnosti pájení 1x za rok ho vždy někde zapomenu. Pro konektory G4 je výroba poměrně jednoduchá. Stačí vzít nějaký dřevěný hranol a vyvrtat do něj pár zdířek (ne moc hluboko, ať tak konektor nezapadne úplně).
Takovej malej TIP: na samce typu G4 stačí 4 mm vrták, na samici je lepší 5 mm
Obecně je stojánek tohoto typu lepší než chytání třeba do svěráku - nedojde tím k jeho poškození.



2) Druhý krok je stále jednoduchý. Odštípneme starý konektor a odstraníme izolaci z kabelu. Já to dělám v této fázi protože mám možnost si vyzkoušet jestli jsem odřízl dostatečné množství izolace. Tedy když strčím obnažený kabel do konektoru, tak naráží na dno a izolace začíná s hranou konektoru.
Kabel zatočíme aby se netřepil a kápneme na něj trochu pájecí kapaliny. To z toho důvodu, že obnažený kabel bude potřeba v našem případě tzv. ocínovat. Použít se dá i kalafuna a dáváme to z toho důvodu, aby se nám cín hezky rozlil a nedělal kuličky na povrchu. Takže aplikujeme pájecí kapalinu nebo kalafunu (stačí málo) a na kabel páječkou naneseme trochu cínu a necháme zavadnout.



3) Takto připravené kabely zatím odložíme a zaměříme se na konektory. Ty si připravíme do stojánku a opět kápneme malinko pájecí kapaliny - můžeme například párátkem roznést po všech stěnách uvnitř konektoru.



4) Teď to podstatné. Konektor je důležité důkladně prohřát aby se pájka chytla k povrchu a nevznikl studený spoj. Pokud používáte starou dobrou trafo páječku, tak máte trochu jednodušší práci, protože ta má hodně výkonu a dokáže konektor celkem rychle prohřát. Mikropáječku doporučuji nastavit na vyšší teplotu jinak nebude schopná konektor dostatečně prohřát. Prohřívání provádíme následovně. Hrot páječky opřeme o hranu konektoru a čekáme. Do druhé ruky si připravíme dostatečné množství pájky (cínu) a přiložíme na dno konektoru! To je důležité, protože logicky když nebude konektor dostatečně prohřátý tak se nám cín nezačne tavit. Prostor pak vyplníme cínem zhruba ze 3/4 - já to dělám od oka - a necháme zavadnout. Blbě se to fotí v jednom člověku, proto je tento krok vyobrazen na dvou fotkách.




5) Další postup je vlastně opakování bodu 4, jen místo cínu přikládáme již ocínovaný kabel. Takže páječku na hranu konektoru, ocínovaný kabel přiložit na teď už hladinu cínu (původně dno konektoru) - je lepší se vyvarovat dotyku kabelu s hrotem páječky. Jakmile ten cínový bazének změkne, tak pomoříme kabel až na dno a pokud možno bez pohybu necháme zavadnout. Takhle nějak to může vypadat.



6) Já výsledek ještě vykoupu v lihu abych odstranil opálenou pájicí kapalinu, ale to asi není úplně nutné.



7) Na závěr stačí nasadit smršťovací bužírku a opálit zapalovačem.
Zase malej TIP: smršťovací bužírku dávám s malým přesahem přes konektor a jakmile opálím (smrsknu) bužírku, tak přebytek ořežu. Předejdu díky tomu že se mi bužírka smrskne a konektor nebude odizolovaný v celé délce. Tím i předejdu případnému zkratu.



Snad někomu pomůže. Asi to není úplně profi, ale jak jsem psal - mě to takto funguje a drží už několik let.
Kdyby jste někdo měl další tipy a triky nebo vylepšováky, tak sem s tím.

[Borik]

Fajn návod a určitě někomu pomůže. A nebo aspoň někdo pozná, co dělá blbě.
Mám jen malou připomínku: mezi trafopájkou a mikropájkou je dost velký rozdíl - ovšem ve prospěch mikropájky. I když má trafopájka obecně zhruba dvojnásobný výkon, tak pájecí schopnosti jsou přesně opačné. Mikropájka oproti trafopájce mnohem lépe prohřeje konektor i vodič. Předpokladem je ale použití toho nejtlustšího ( nejmohutnějšího ) hrotu, který má mnohem větší tepelnou setrvačnost, než drát na trafopájce. Hlavně při pájení silnějších vodičů ( od AWG 12 dolů ) nestačí hrot trafopáječky dostatečně prohřát jak konektor, tak hlavně vodič a výsledkem bývá často studený spoj, kde drát a konektor jsou spolu spojeny jen vrstvou ztuhlé kalafuny, takže i když spoj na první pohled drží, tak k vodivému propojení vůbec nemuselo dojít a často právě toto bývá příčinou nevysvětlitelného selhání spoje konektorů.

[Mirda]

Díky za doplnění.

S trafo už jsem dlouho nedělal, ale pamatuji si, že vždycky jela šílený bomby co se ohřevu týče.

[Ming]

A já bych ještě doplnil, že dřevěný hranolek s dírkou je pro tyto konektory mnohem lepší volba než kovový svěráček, neboť dřevo vede mnohem hůře teplo a dochází tak k mnohem menšímu ochlazování konektoru během prohřívání páječkou.

[Borik]

Souhlas: hranolek z tvrdého dřeva je ta nejlepší úchytka konektorů, co může být.
Ještě malý dodatek k pájení konektorů, sdružených v plastovém pouzdře ( např. typy XT30, XT60, XT90 atd, ). Při pájení vodičů k těmto konektorům je hodně důležité tyto konektory vždy před pájením spojit s protikusem. Předejde se tak, při delším zahřívání, k deformaci plastového pouzdra vlivem vysoké teploty pinů.

[Mirda]

To s tím dřevem a vodivostí mě ani nenapadlo já to dělal kvůli tomu, že jsem si nechtěl ve svěráku konektory zdeformovat

Ještě malý dodatek k pájení konektorů, sdružených v plastovém pouzdře ( např. typy XT30, XT60, XT90 atd, ). Při pájení vodičů k těmto konektorům je hodně důležité tyto konektory vždy před pájením spojit s protikusem. Předejde se tak, při delším zahřívání, k deformaci plastového pouzdra vlivem vysoké teploty pinů.

Tohle je super přesně z tohoto důvodu tyto konektory nerad používám - vždy se mi natavil ten plast kolem. Bezva tip.

[petos]

4mm gold mam aj ja vsade na silovych kabloch.
Este doplnim - na bateriach su samice, takze je vhodne vsetky svoje regulatory a motory tomu prisposobit.
Bateria samice
Vstup do regulatoru - samce
Vystup z regulatoru - samice
Vstup na motore - samce.
Aby sa vam nedopadilo omylom si odpalit regulator, ked na vystup regulatoru by ste dali napajanie z baterie, alebo prehodili polaritu.
Takto nakombinovane konektory su dobre, ked mate daku poruchu a potrebujete na chvilu otestovat motor napriamo cez bateriu.

[Borik]

Kam dát samce a kam samice není nijak přesně určeno a záleží na domluvě a zvyku. Ale takovým nepsaným a často dodržovaným pravidlem je použití samice na plusu na baterce a samce na mínusu na baterce. A to z toho důvodu, že ne každý regulátor je odolný vůči přepólování a toto pravidlo pak to přepólování velice omezuje - prakticky není možné regulátor přepólovat, pokud vysloveně nespojíme konektory zjevně obráceně. Podobně se postupuje na volbě samců a samic mezi regulátorem a motorem. Tam se vychází z toho, že pokud jakkoli spojíme samce na motoru, tak se vůbec nic nestane. Ale na rozdíl od baterky je vhodná možnost přehodit polaritu u napájení motoru: proto se používají dvě samice ( nebo tři u stříďáků ) na regulátoru a dva nebo tři samci na motoru, kde pak snadno můžeme přehodit smysl otáčení ( nebo přehodit fáze ) u motorů.